Arsánkovo vyjádření
Autor: Přemek Kovář
Nevíme, jak u vás, ale u nás to byl zas jednou týden, který nám opět utkví v paměti.
Farruška nám dobře přestála operaci jednoho struku, kde byl vleklý zánět ještě od kojení, a proto jsme se na poslední chvíli rozhodli vyrazit do světa s naším Arsánkem a ukázat Evropě, zač je toho loket a předvést, tentokrát našim německým sousedům, jak má vypadat správný hovík. Očekávali jsme, že náš příjezd na výstavu proběhně tak bouřlivě, že to bude připomínat příjezd Kennedyho do Berlína, že davy šílejících mladých feneček budou lemovat průjezdovou cestu městem a budou do auta vhazovat vybrané psí laskominy. Výstava se konala kousek od hranic, bohužel však hranic Německa s Francií. Vyrazili jsme časně v noci ve 23 hodin s tím, že bychom měli být na místě okolo páté ráno. Ale drobná zdržení, jako nákup pohonných hmot, popíjení kávy, venčení, snídaně a v neposlední řadě únava nás zdržovali, a když už mě začal zmáhat mikrospánek, tak jsem zastavil na parkovišti a za volantem si malou hoďku dáchnul. Nakonec jsme se ještě stavili těsně před výstavištěm v McDonaldu rychle na kafe. Jak je na boku kalíšek slepen, tak jak Iva míchala, tak dřevěnou lžičkou zaškobrtla o tento spoj, vylítly kapky a přesně mě do obličeje...
Dorazili jsme na místo až po 8-mé ráno. Město bylo pusté, jako kdyby právě překonalo morovou ránu. U nájezdu na výstaviště jsme čekali půl hodiny, než jsme mohli zaparkovat. Žádný VIP vjezd, žádné ovace, žádný červený koberec. Už tam asi nepojedeme. Karlsruhe je konec světa, kde ještě nevědí, co to znamená, když přijedou Češi. No, odbavení proběhlo téměř bez problémů. Když jsem se rval dovnitř s Farruškou jako doprovod, tak nás obrátili a ještě jsme si museli za 12,50 € koupit pro sebe vstupné. Konečně jsme se dostali dovnitř a začali hledat, kam patříme. Volili jsme nejjednodušší cestu a namířili si to přímo k informacím. Paní na infomací se na nás usmála a řekla "žádný problém" a s úsměvem nás poslala do kruhu č. 27 hala 1. Iva vyrazila určeným směrem následována vánočním stromkem taženým sobem. Teda aspoň tak jsem si připadal já. Ověšený batohem s psíma potřebama, taškou s foťákem, dvěma skládacíma židličkama, taškou s jídlem a tažený psem, jsem se prodíral davem cizinců a různých stvoření jen zdánlivě připomínající psy a připadal jsem si jak na Václavském náměstí. Cestu jsem si usnadňoval výkřiky - pozor pes - a davy se rozestupovaly jako vody Rudého moře před Mojžíšem. Jen si nejsem zcela jist, zda to bylo kvůli psovi nebo ze soucitu nade mnou. Dorazili jsme do kruhu č. 27 hala 1 a Iva šla odevzdat papíry.
Celé pětiminutové dohadování paní pomocná rozhodkyně tvrdohlavě ignorovala fakt, že čeština je jeden z oficiálních jazyků Evropské unie a dělala, že Ivě nerozumí. A tak mi nezbylo, než vyrazit napříč přes celý kruh ke stolu rozhodčích. Přihlížející, když mě viděli, se domnívali, že posuzování zřejmě začne nějakým zábavným programem, ztichli a koukali, co se bude dít. Vysvětlil jsem paní přísedící, že jdeme jen odevzdat Arsanovy papíry, které však paní odmítala převzít s tvrzením, že Hovawarti nebudou posuzováni. Jen těžko se popisují pocity, které nás v tu chvíli ovládly. Začal jsem se dohadovat, že takhle tedy ne, že jsme jeli tolik kilometrů a že paní na Info říkala, že hovíci se u nich posuzovat budou a proto nás k nim přece poslala. Paní pomocná rozhodčí tedy vytáhla katalog čítající téměř 600 stran a začala hledat hovíky., které však nemohla nalézt. Nezbylo mi nic jiného, než odložit veškekou zátěž a najít brýle. Nalistoval jsem jí Hovawarta, paní se začetla, pokyvovala hlavou a pravila: Ano, zde stojí skutečně kruh 27, hala 1, avšak výstavní den - neděle, kdežto dnes je sobota a hovíci jsou jinde. Našli jsme je v kruhu 38. Znovu jsem na sebe navlékl veškerou zátěž a vyrazili jsme do sousední haly. K našemu údivu však tato byla plna výstavních a prodejních stánků a nám nezbylo, než pokračovat napříč přes celý výstavní areál až do haly č. 3. Zde již začali posuzovat, naštěstí mladé. Protože jsme byli zařazeni do mezitřídy, tak jsme na místo dorazili skutečně v poslední chvíli. Zkoušeli jsme odevzdat Arsanovy papíry, ale zjistilo se, že převod startovného nedorazil. Naštěstí jsme s sebou měli hovotost, takže jsem běžel zaplatit startovné a to hned na oba dny. Nebyli jsme jediní, kdo neměl zaplaceno, takže jsem stál v dlouhé frontě, zatímco v kruhu čekali, až přinesu potvrzení. Najednou se za mnou vynořil hovík, skočil na mě a začal mě neuvěřitelně oblizovat. Všichni ve frontě koukali, co se děje, protože jeho páníčkové stáli za ním a jen se na to dívali a smáli se. To se tam vynořil Acirro a poznal mě. Kdybych se mohl svléknout, určitě by mě celého omyl. V naší třídě vystupovali všichni dva psi. Vyhrál ten starší. Je to skoro vždycky stejné, ti starší jsou přece jen již hotovější psi. A věkový rozdíl se nedal přehlédnout, protože konkurent se narodil 18.6. , kdežto Arsan až 20.6. Paní rozhodčí prohlásila, že co do stavby těla je excelentní V a konkurentovi dala přednost kvůli tmavším znakům na hrudi.Celkem vystupovalo 15 hovíků, byli jsme hotovi již v 10 hodin, ale museli jsme čekat do tří, než nám dají papíry. Na jednu stranu je to nepříjemné, na druhou, ale dobré řešení, protože takhle všichni vystavující mají publikum a je jedno, která rasa bude hodnocena dříve a která později.
Odpoledne jsme strávili s Acirrem na výstavě, bylo to nádherné, jak nás po celém roce poznal a hlásil se k nám. Po skončení výstavy jsem se odebrali na parkoviště. Výjezd trval skoro hodinu, protože parkovací lístky, které jsme dostali na vjezdu, nefungovaly, a nikdo nemohl vyjet. Všichni účastníci už seděli v autech a čekali, až přijde někdo, kdo dokáže otevřít výjezdovou bránu. Pak se podařilo autu přede mnou otevřít závoru, tak jsem se nalepil těsně za něj a jeli jsme v tandemu, takže jsme vypadali jako auto s přívěsem. Další auto za námi však bohužel opět zůstalo stát ...
Večer jsme dorazili do penzionu, 55€ na noc dvě osoby, dva psi a snídaně (jen pro dvounožce). Povečeřeli jsme grilované kuře, vyvenčili za vesnicí psi a ulehli. Mysleli jsme, že je tak 11, ale bylo 7 večer, kdy jsme usnuli. V noci asi ve 12 se probudila Farruška a oblizováním mého obličeje se dožadovala noční vycházky. Pěkně se vyprášila a šli jsme spát. Jen jsme usnuli, obrovská rána. To vystřelil jeden rošt z postele a třísknul o zem. Psi vylítli a koukali, co se děje. Pak už jsme spali až do půl sedmé bez jediného vyrušení. Ráno však ani psi nechtěli vstávat. Arsík to řešil tak, že skočil do postele, rychle se natáhl mezi nás, zády se vzepřel o Ivu a tlapy mi zarazil do žeber a snažil se mě vytlačit z postele.
Pak jsme vyběhli se psi, Farruška byla v noci a Arsánek zanechal zanechal po sobě na kraji vesnice také krásné české hovno. Nasnídali jsme se a odjeli. Nástup byl tentokrát bez sebemenší chybičky. V neděli se konala mezinárodní soutěž a na začátku byla jen polovina lidí ve srovnání s předešlým dnem, takže klídek, krátký nájezd na parkoviště. Tentokrát jsme nastoupili včas do správného kruhu. Arsan běhal, radost pohledět. Díky své urostlé postavě, krásnému kožichu, bezvadnému vystupování neomylně obsadil poslední místo. Jelikož byl ve své kategorii jako jediný zástupce, je místo poslední identické s místem prvním :)) . Na závěr výstavy proběhla pak soutěž o nejhezčího hovíka. Arsan se propracoval až do závěrečné fáze rozstřelů dvou adeptů. Dlouho, velmi dlouho nechala paní rozhodčí psy běhat dokola, neustále sledovala, porovnávala. Snad z tohoto důvodu začal Arsík soutěž sabotovat a začal běhat tak, že vypadal jako postižený jednohrbý velbloud. Není proto divu, že paní rozhodčí nakonec volila konkurenta. Jakmile se paní rozhodčí rozhodla pro konkurentku, Arsan se k ní otočil zády, v duchu si řekl, že se na to může vy.....
...a vydal se na odchod. Aby dodal sílu svému názoru, začala z něj za chodu vylítávat hnědá břečka a náš milý Arsánek doslova a dopísmene zesral koberec v rozsahu celých 6 polí. V tu chvíli bylo všem zcela jasné, proč při předváděčce běhal jako tělesně postižený. Večer jsme se ještě stavili u Acirrka kousek od Stuttgartu. Ten měl takovou radost, že se samou radostí na schodech počůral ...
Arsánek získal v sobotu na národní soutěží - V2 a v rozstřelu pak titul - Nejlepší pes (samec) a na mezinárodní - CACIB a s tím samozřejmě V1. Mohl získat i Nejkrásnějšího psa, ale řekl, že na to se jim může z vysoka ...