Tréninky...někdy trochu komplikované...

Autor: Radka Jašková

Nová sezóna, nové cíle, nové plány, nové tréninky, které vás mají dovézt k cílům, o kterých sníte a které byste si rádi splnili. Tak začala i naše nová tréninková sezóna, kdy v závislosti na počasí střídáme tréninky obran, poslušnosti a stop jako přípravu na trojoddílové zkoušky. Po výstavním lednu a únoru jsme se s Brann pustily společně do usilovných tréninků, několikrát týdně, které občas proložíme relaxační vycházkou...takže nám začal takový ten příjemný shon, kdy ráno nachystáte pamlsky, někdy strčíte i předměty do kabelky a po cestě z práce šlápnete stopu, aby byla pořádně vyčuchlá a vy jste to nedělali s pocitem, že byste jí náhodou něco usnadnil nebo udělal stejné...No, jak to tak bývá, takové šlapání po poli, zajíždění na obrany a na cvičáky vyžaduje někdy jízdu i po ne zrovna příjemných terénech a vaše auto, které je stejně staré jako váš pes, dostává prostě holt zabrat někdy víc než jeho vrstevníci...:D

A to se nám přesně stalo tuto sobotu, jednu krásnou sobotu, kdy nás už vítalo jarní počasí a my měly v plánu sjet před zkouškou všechny oddíly - obrany, stopu a poslušnost. Příjezd na budoucí místo činu se nesl naprosto v poklidu - jako obvykle. Obrany se trochu protáhly, Brann sice měla pamlsků hodně, ale paničku hlad trochu trápil...proto nedostala jiný nápad, než zajet do nedalekého supermarketu si pro svačinu s tím, že za deset minut bude zpátky na place. No, desetiminutový návrat jsme téměř stihly, ale panička hned po vystoupení z auta slyší hlasy, že má totálně píchnuté kolo...kolo absolutně bez vzduchu a co teď...chtěly jsme ještě potrénovat a zítra nás čekal rodinný hovawartí výlet...naštěstí kynologové drží při sobě, tak během 10 minut jsem si vypůjčila rezervu a dobrá duše nám kolo i vyměnila...ale bylo to tak na dojezd domů...rozhodit jsme se ale nenechaly, Brann si odpočinula v kufru i vedle píchlého kola, odcvičila poslušnost i odešla stopu, ale aby panička zanechala klidné nervy...to byl trénink, se kterým jsme nepočítaly a možná nám i prospěl. Myšlenky byly sice napůl u kola, ze třetiny u vysílačky a z poslední třetiny u označování předmětů... Ze cvičáku jsme odjížděly kolem druhé a ve čtyři už bylo kolo přezuté a na svém místě...proto nic nebránilo nasednout v neděli do auta a vyrazit na vycházku s mámou Eliškou, ségrami Arwen a malou Eliškou a synovcem Kartem, kterou jsme si mimochodem hodně užily, těšíme se na její zopakování a domů jsme dorazily na všech čtyřech a nepropíchnutých kolech! Byl to tréninkový víkend, po všech stranách...