Jeden den černá, druhý den bílá

26.12.2016

Autor: Přemek Kovář

Tak a nároční víkend máme za sebou a s radostí si dovolujeme vás informovat o tom, že jak Farruška - matka rodu, tak i Arsánek - domácí škodilo, hovíkům ostudu neudělali. V sobotu proběhla v Liberci 31. Podještědská výstava psů, a v neděli pak v Lounech Krajská výstava psů. Výstavy nejsou jen "honbou za tituly", ale rozšiřují i obzory. Jednak se člověk vytrhne z denního koloběhu a taky trochu vyrazí na výlet. Liberec známe, takže jsme využili příležitosti a trošku se podívali do Loun.
Hezké, upravené městečko, čisté, střed města je výstavní. Opravdu - snese srovnání s městy dále od Chebu. Ze severočeského kraje jsme přejeli do kraje západočeského. Teprve nyní,
v druhé třetině našeho života, jsem pochopil to, co nás učili v dětství, že Česko - byly původně České země. Dodnes jsem si neuměl představit, jak to fungovalo, až teprve psí výstavy a návštěva Loun mi natolik rozšířily obzory, že nyní vím, jak to fungovalo. České země se zřejmě změnily na kraje, proto moje babička říkala - jiný kraj, jiný mrav. (v některých slovanských jazycích výraz kraj znamená zemi). Na oběd jsme šli do středu města za hradby k Černému koni. V létě nádherné posezení pod zastřešnou terasou, takže jsme tam mohli i s psama.
V nabídce měli hovězí stejk, 300gr za 129,- . No kdo by odolal? 


Takže celí natěšení jsme usedli a zcela bez dalšího přemýšlení objednali stejk. Opravdu milá, usměvavá dívenka se na nás smutně podívala a oznámila nám, že bohužel hovězí není ..... a podala nám jídelní lístek. Projeli jsme jej několikrát odshora dolů a rozhodli jsme se pro krůtí guláš.
S pečivem. Milá děvenka s úměvem odběhla předat objednávku do kuchyně a za chvilinku se vrátila se smutným výrazem v očích, a sdělením, že pečivo není... Volba přílohy padla na rýži s hráškem.
Byla to hotovka, a k našemu překvapení jídlo dorazilo prakticky obratem. Krásné kousky masa, tři kopečky rýže se zeleným hráškem a něco jako rajská omáčka. U nás na severu je obdobná omáčka podávána k Podžárce, Toto srovnání je ovšem zavádějící, protože nevíme, zda v Lounech naopak k Podžárce nedávají gulášovou omáčku. Inu - jiný kraj, jiný mrav. Ale chuťově to bylo výtečné. Dosud se mělo za to, že pohled na hovíka je daný jednotlivými státy, kdy některé národy dávají přednost sportovnímu typu a jiné naopak robustnímu tzv. DDR typu. Je to neuvěřitelné, ale Česká republika funguje jako malá Evropa. Každý kraj je jiný. Jazykové odlišnosti jsou všeobecně známy, ale že by se týkalo psů, o tom se neví. Co nás vede k tomuto tvrzení?
Krátce:

V Liberci získal 

Arsánek hodnocení V1 a titul VT (Vítěz třídy) - v posudku DOBRÁ KOSTRA 
Farruška hodnocení V1 a titul VT, KV

Naproti tomu v Lounech 
Arsánek hodnocení VD2 - v posudku PŘESTAVĚNÁ ZÁĎ ZPŮSOBENÁ NASTRMĚLÝMI PK MÁ ZA NÁSLEDEK NEKOREKTNÍ POHYB. 

Farruška hodnocení V1 a titul VT, KV.

Za zmínku stojí hodnocení Arsánka. Zatím co v Liberci měl dobrou kostru, o 24 hodin později má přestvěnou záď, strmělé přední končetiny a nekoretkní pohyb. Přísaháme, že nebyl na Arsánkovi přes noc proveden žádný chirurgický zákrok, ani že jej neskládáme každý den jako Lego, že bychom snad omylem špatně seskládali kostičky. Oboje hodnocení prováděl jeden a ten samý rozhodčí v rozmezí 24 hodin.

Zřejmě drží rekord, protože nám známé časové rozmezí v hodnocení jednoho psa jednou paní rozhodčí je 5 měsíců. To je břídil proti našemu panu rozhodčímu. Dlouho jsme při cestě domů přemýšeli, proč takový náhlý skok v posouzení stavby psa. Nyní víme - jiný kraj, jiný mrav.
A pan rozhodčí se zřejmě přizpůsobil krajovým zvyklostem...